V jednom z posledních dílů @Fitter Radio Podcast, trenérské platformy z Nového Zélandu, se jako host objevil mladý slovinský nutriční sportovní poradce Tim Podlogar PhD, pracující na univerzitě v Birminghamu a současně i u Pro Tour cyklistického týmu Bora - Hansgrohe.
V jeho aktuální vědecké práci (role horkého prostředí na metabolismus sacharidů při zátěži) se stejně jako v obecné osobní rovině věnuje především sacharidům a jejich vlivu na sportovní výkon.
Je velkým propagátorem jejich enormně pozitivní přínosu a to i přesto, nebo možná právě proto, že si sám prošel obdobím, kdy díky nízkosacharidové dietě trpěl určitou formou poruchy příjmu potravin.
- u konkrétní předzávodní snídaně doporučuje minimalizovat příjem vlákniny (místo ovesných vloček dává v týmu Bora-Hansgrohe přednost mléčné rýži), ale také tuků a bílkovin. Naopak se podle nedávného výzkumu ukázal přínos konzumace fruktózy (ať již z medu, džemu, nebo jiného sirupu) v kombinaci s glukózou, jako velmi pozitivní pro zvýšení závodní kapacity. Především doplnění jaterního glykogenu, který se po předzávodní noci automaticky snižuje až o 30 %, dokáže dostatečný příjem fruktózy znovu rychle maximalizovat.
- není zastáncem dlouhého carbo loadingu naopak je podle něj dostačující zvýšení příjmu sacharidů 24 -36 h. před závodem. Ideálním scénářem je dle něj aktivační brzký ranní trénink v předzávodní den a ihned po něm přijmout prakticky maximální možné, individuálně stravitelné množství sacharidů (kromě jednoduché pevné stravy jsou ideální sladké nápoje).
- Před závodem typu Ironman by samotný carbo loading začal po odpoledním tréninku dva dny před závodem, kdy doporučuje 1,2 - 1,5 g sacharidů / na 1 kg hmotnosti / za hodinu (to celé po dobu 4 hodin), to znamená u 75 kg sportovce přijmout až 450 g sacharidů jen po odpoledním tréninku, stejný scénář zopakovat ideálně i v předzávodní den po posledním ranním aktivačním tréninku.
- Nejdůležitější je podle něj v předzávodním loadingu doplnit sacharidy bezprostředně po aktivačním tréninku, kdy jsou nejvíce aktivní cesty a transportéry které dopravují sacharidy do svalů a přetváří je v glykogen.
- ohledně kontroverzního tématu stále se zvyšujícího maximálního množství přijatých sacharidů u vytrvalostních sportovců, kteří sami zveřejňují a propagují příjem až 120 g/h v některých případech dokonce i 160 g/h. říká, že je mírně zmatený.
- Podle jedné z jeho posledních studií kterou prováděli, není mezi příjmem 90 vs. 120 g/sacharidů/h. žádný rozdíl v šetření svalového glykogenu, naopak může docházet k snížené oxidaci tuků, která pro samotný vytrvalostní výkon není vzhledem k povaze tuků jako důležitého zdroje energie pro výkon výhodná.
- můžeme zvýšit toleranci příjmu sacharidů, ale ne absorbci.
- zároveň ale jedním dechem dodává, že pokud jezdec dokáže vyšší než maximálně doporučovaný příjem sacharidů 90 g/hod. tolerovat, nemá s tím žádný problém. A uvádí příklad, že loňské Giro d'Italia bylo vyhráno jezdcem z jeho stáje Bora-Hangrohe (Jai Hindley), který průměrně konzumoval více než 120 g/h sacharidů.
- jeho poslední velké téma příjmu sacharidů v horkém prostředí, na které aktuálně dělá obsáhlý výzkum. U sportovce, který není dobře aklimatizovaný na tempo se zvyšuje oxidace sacharidů a tedy rychleji spotřebovává své glykogenové zásoby, naopak se snižuje schopnost strávit sacharidy přijaté v podobě gelů, tyčinek atd.
- V horkém prostředí se krevní zásobení automaticky přesouvá z trávícího traktu do kůže a podkoží aby se tělo dokázalo ochladit. Pokud v normálním prostředí dokážeme tolerovat např. 120 g/h. v Koně se tato kapacita pravděpodobně sníží třeba až na 90 g/h.